V článku magazínu Ego na téma V běžném životě pracují jako političky, manažerky nebo novinářky. Když si ale nazují běžecké boty, stane se z nich někdo úplně jiný se celkem 2 z 11 dotázaných běžkyň zmínily o tom, že běhat začaly právě s kurzy Jdu běhat.
Děkujeme Ester a Soně za zmínku a máme radost, že jsme mohli být u běžeckých začátků nejen těchto dvou běžkyň ale i mnoha dalších :)
Všechny oslovené běžkyně v článku odpovídaly na 10 otázek:
- Vydržela jste běhat i v letošních nejsilnějších mrazech?
- Jakou vzdálenost nejčastěji uběhnete a kudy vede vaše oblíbená trasa?
- Jak jste překonávala běžecké počátky, kdy tréninky nemusí být dvakrát příjemné ani motivující?
- Proč jste vůbec s během začala?
- Jak se při běhu cítíte a co pro vás znamená?
- Pamatujete si chvíli, kdy vám bylo při běhu zdaleka nejhůř − anebo nejlíp?
- Měla jste někdy tendenci "nutit" do běhání své okolí, třeba z čirého nadšení?
- Běžela jste nějaký závod? Dopadl podle vašeho očekávání?
- Jakou nejdelší trať jste v životě běžela?
- Jak jste náročná na vybavení? Potrpíte si na špičkovou kvalitu, anebo je vám to jedno?
Ester i Soňa zmiňovaly zkušenost s Jdu běhat ze svých běžeckých začátků. Jak odpovídaly na otázku: "Jak jste překonávala běžecké počátky, kdy tréninky nemusí být dvakrát příjemné ani motivující?“
Ester: „Nic nepříjemného jsem na svých prvních kilometrech necítila. Přihlásila jsem se totiž na kurz běhání Jdu běhat, kde nám logicky vysvětlili, co se v těle děje. Dobře věděli, že na nás musí pomalu, takže jsme na první lekci uběhli nejdřív jeden kilometr, pak druhý a to stačilo. Endorfiny se vyplavily a projevily se ve vší své kráse.“
Soňa: „Běhat jsem začala pod odborným vedením s trenéry v běžeckých kurzech pro ženy s názvem Jdu běhat. Nebylo to tedy nijak těžké. Tyto tréninky mi vyhovují a trénuji s nimi dodnes.“
Celý článek je k přečtení tady.
Zdroj fotek: archiv Ester Gesilerová a archiv Soňa Kotulková
