Jsme moc rádi, za trenérky a trenéry, které v Jdu běhat máme. To právě díky nim se spoustu žen dostane k pravidelnému pohybu a mnohé z nich si dostanou běh natolik pod kůži, že se stane jejich běžnou součástí života. Předávají běžkyním velkou dávku motivace a odhodlání, sdílí své teoretické znalosti a s laskavým přístupem vedou běžkyně 10-týdenním kurzem, třeba až k jejich vysněné metě, kterou může být jak uběhnutí jakékoliv vzdálenosti od prvních kilometrů třeba až po půlmaraton.
Co je hnacím motorem těch, kdo neustále předávají svou energii a nadšení pro běh, proč dělají to, co dělají a co je na trénování v Jdu běhat nejvíce baví? Na to nám odpovídali trenérky i trenéři z Prahy, Brna i Ostravy.
David Miler z Prahy: „Baví mě, že se utvoří úžasná atmosféra a stmelí se parta lidí.“
Šárka Nollová z Prahy: „Děti ve škole musím do běhání nutit, ale v Jdu běhat to holky dělají pro radost. Když slyší mou radu, přijmou ji, snaží se to udělat, je tam velká dávka důvěry. Výsledky se dostavují a mě to uspokojuje, má to smysl.“
Jana Olejníčková z Brna: „Baví mě sledovat pokroky holek. Můžu pak sdílet radost z jejich úspěchu, což mě nabíjí pozitivní energií. Úžasné je, když se pak s některými náhodně potkáváme na běžeckých závodech a společně si fandíme! Máme v Brně super partu, a tak si kromě tréninků užíváme s běžkyněmi i plno srandy.“
Ondra Zadrobílek z Prahy (na fotce níže): „Nejvíc mě baví, když třeba vidím skupinu, a ten den holky nemají chuť běhat a já je “zlomím” a opravdu mají radost z tréninku. Tu pozitivní energii mi nakonec vrátí, že se hecnou, jdou na plno a to mě pak nabíjí - když jim změním den.“
Anička Rohulánová z Prahy: „Co se týče holek, tak nadšenost pro běhání. To nadšení se přenáší na mě a já ho předávám zase zpátky, taková hezká symbióza. Fajn lidi se hlásí.“
Petra Pastorová z Ostravy: „Baví mě holky, které se ptají na vše kolem běhu a je na nich vidět nadšení z běhu...a ze života :-)“
Terka Čapková z Prahy: „Chci, aby z každého tréninku běžkyně odcházela, že jsem si jí všimla, a věnovala se všem. Pro mě je to velká motivace posunout holky za deset tréninků. Uběhnout pět kilometrů na konci kurzu není žádná sranda. Vím, jaká je to dřina, pět kilometrů dát, když jsi skoro nikdy neběhala, je to úspěch. Pro mě je pozitivní, že se holky vrací, nebo na mě mávají na Hvězdě, nebo Ladronce, že u běhání zůstávají.“
Eva Beránková z Prahy: „Baví mě holky pozorovat, jak se s běháním vypořádávají, jak si mezi sebou nachází kamarádky, jak působí na první dojem a pak když se dostaneš trošku pod kůži a zjistíš, že první dojem byl třeba úplně jiný. Prostě si užívám ten kontakt s lidmi a energii.“
