Zajímá Tě, co si myslí a jaký mají život Jdu běhat trenéři? Nás ano! A tak se můžeš dočíst, co na sebe tentokrát práskla Evička z Prahy. Třeba to, že není žádné tintidlo, jaký sport málem vyměnila za atletiku, že ráda louská ořechy a zbožňuje stereotyp... přejeme hezké počtení a Evičce děkujeme za výborný rozhovor ;)
Co Tě na trénování v Jdu Běhat nejvíc baví?
Ta energie z lidí, když jsem unavená a nemám super náladu, tady to najednou udělá… (lusknutí). najednou jsem tady pro holky. Cítím se tady prostě dobře. Jdu z tréninků s unaveným, ale nabitým pocitem. Taky mě baví holky pozorovat, jak se s běháním vypořádávají, jak si mezi sebou nachází kamarádky, jak působí na první dojem a pak když se dostaneš trošku pod kůži a zjistíš, že první dojem byl třeba úplně jiný. Prostě si užívám ten kontakt s lidmi a energii.
Jak se podle Tebe promění běžkyně za desetitýdenní kurz?
Asi jak kdo. Stává se, že holky za těch 10 týdnů pookřejí. Na začátku na některé můžu působit jako takové tintidlo, drobné křehké stvoření (pozn. z redakce: Eva je drobné postavy a hodně veselá k tomu:) ), ale časem si vzájemně vybudujeme důvěru. Co se týče pokroků, tak záleží na tom, co holky od kurzu chtějí, jestli to berou jako společenské setkávání se a je to pro ně vyčištění hlavy. A nebo pak máš holky, které se chtějí zlepšit, změnit techniku, a to svoje tělíčko vnímají. Na nich pak vidíš, jak se zlepší. Podle svých očekávání se pak i vyvíjí.
Proč běháš Ty sama?
Protože večer bych pak byla naštvaná, že jsem nebyla. Jak se říká, ty endorfiny, vyčistíš si hlavu. Asi je to víc faktorů, běhání mě provází celý život. A asi tak: ”Jo, Evo, byla si dneska běhat, tak si tu zmrzku můžeš dát!” :)
Máš nějakou oblíbenou běžeckou trasu (lokalitu)?
Nejradši mám Stromovku, kde jsou i pasáže, které vnímáš každou jinak. A znám ji odmalička a mám ji spojenou se zážitky. Je různorodější a překvapivě ji mám ráda i když je plná lidí, baví mě je pozorovat.
Baví Tě ještě nějaký další sport, další koníčky?
*Mě baví ještě jezdit na kole, jako na silničce (pozn. z redakce: na silničním kole). Chtěla jsem jezdit už jako malé dítě, ale nebyly úplně finance, tak jsem si ho pořídila jako dospělá. Když si vzpomenu, vlastně to byla od našich asi promarněná šance, že cyklistika by mi seděla líp než atletika. A musím se pochválit, nejsem na kole špatná :)
Z nesportovních koníčků jsme byli vedeni k umění, sestra je malířka, občas ráda zajdu na výstavu. Ráda taky dělám rutinní věci třeba louskání ořechů.*
Na jakou běžeckou akci se tento rok těšíš?
Jednu velkou běžeckou akci roku už mám za sebou - mám ráda Pražský půlmaraton. Letos jsem se na něj tolik netěšila. A vždycky jsem se těšila na maratonovou štafetu (4x cca 10 km), tu jsme s holkami běhaly, ale tu teď zrušili.
Těším se ještě na závod v Uněticích, to je kousek od nás, tam je to masakr v přírodě. Je to takový rodinný závod.
Na jaký sportovní/běžecký výsledek jsi nejvíc hrdá?
On to nebyl asi žádný super čas, pro mě je to osobák teď v posledních letech. Právě od RunCzech, když se na podzim běhá Noční pětka. Zaběhla jsem ji za 19:49. Měla jsem z toho radost, že mi to prostě běželo. Nikdy jsem nemusela rychlé závody a zaběhla jsem líp než holky (Andy a Evča). Je hezký, že jsem první ze široké veřejnosti, byla jsem pátá za profíky.
Jak vypadá Tvá ranní rutina?
Teď jinak, protože mám psa (americký staford). Točí se to okolo něj. Vstanu, napiju se, vyčistím si zuby. Pak se poňuhňám s pesanem, co se ještě válí v posteli. Obleču se a jdeme ven, dáme dvacet minut, půlhodinky. Kolem něj poskakuju, snažím se ho donutit, aby taky běžel, aby se unavil, pak se bude nudit, až budu v práci.
Tvůj pes neběhá?
No musí. Spíš skáču na místě kolem něj. Teď už tedy začal konečně běhat, ale tím stylem, že šíleně rychle táhne, a pak to zapíchne a já se pak málem přerazím. Je to náročné :) Po procházce se osprchuju a pádím do práce. Než jsem měla psa, tak jsem do práce běhala. Jinak vypadala má rutina stejně. Ježišmarjá, furt jenom běhám! :) Taky už mě lidi poznávají: “Vy jste ta, co běhá z Lysolají?”
Co se o Tobě málo ví?
Asi vedu hodně nudný život, jsem strašný stereotypař. Mám zajeté svoje koleje a dostat mě z nich je těžké. Dělá mi problém dostat se ze stereotypu, najednou jsem nervózní a nedělá mi to dobře.
Co Tě dokáže při běhání dobře nakopnout, například song?
Při závodech, teď na půlmaratonu mě nakoplo, když tam byl soused, co mi fandil a zakřičel Lysolaje, zrovna ve chvíli, když jsem měla krizi a chtěla to zabalit. Tak jsem si řekla, že to musím doběhnout. To najednou ožiješ. Když běžím sama, tak mě dokáže nakopnout ta hudba. To se mi stává, že si i zatančím. Tobě se to někdy nestane? :)
S trenérkou Evičkou se můžeš potkat na různých jarních kurzech v Praze - trénuje v Jdu běhat hned 4 dny v týdnu: pokročilejší kurzy v úterý v Kunraťáku a ve středu na Hvězdě. Začátečnické kurzy pak v pátek a v sobotu ve Stromovce
