Na videu vidíte moje dcery, Rebeku a Ester. Jsou to jejich první krůčky. Rebečce je 10 měsíců. Esterce 18 měsíců. Což nejen rodiče pochopí, že jejich hlavičky a tělíčka začala zvládat tento velký fyziomotorický milník s velkým časovým rozdílem. Rozdíly jsou mezi nimi i nadále. Nepřestává mě fascinovat, že ačkoliv mají stejný genetický základ, pouhé tři roky odstup v datu narození, jsou (a zřejmě vždy budou) každá tak jiná.
Rebečka zůstává sporťačkou, která miluje pohybové aktivity a kroužky. Ještě ji ani nebyly tři roky, když byla schopna sama jet na kole. Čerstvě ve čtyřech jezdila na vleku, v pěti je schopna tančit (skoro) jako její milovaná Veronika Khek Kubařová.
Esterce jsou teď necelé dva ročky, ještě neběhá, piluje chůzi. Už když ji chytnete do ruky, ucítíte, že je “vláčná”...neboli má diagnostikovanou lehkou centrální svalovou hypotonii. To znamená, že celý život bude pro její svaly namáhavější, než pro někoho, jako je Rebeka, vyvinout fyzickou aktivitu. Už teď je vidět, jak jí každý pohybový milník stojí hodně času a úsilí.
A je možné, že se tyto sestry sejdou o pětadvacet let později na běžeckém kurzu Nauč se uběhnout 5 km :) Můžeme se domnívat, že Rebeka uběhne pětku hnedle, za 25 minut. Zatímco Esterka bude muset pořádně trénovat a třebas tu pětku uběhne až za půl roku...a za 25 minut nejspíš nikdy.
Co tím chci říct? Nesrovnávejme se se sousedkou. Je to otřepaná fráze, ale každá opravdu jsme úplně jiná. Máme jiné genetické vlohy, jiné sportovní (ne)zkušenosti, jinou disciplinovanost, jinou schopnost zvládat fyzickou zátěž.
Startovní čára je totiž ve skutečnosti pěkně vlnitá. Důležité je jenom vědět, kde začíná ten náš vlastní závod. A já nám přeji, abychom se v tom “závodě” nebály předbíhat a překonávat - samy sebe.
Helča Suchomelová
.jpg)