Letos jsme už sedmým rokem pořádali víkendové kurzy – Jdu běžkovat, které se těší velké oblibě každý rok. Je to totiž ideální sport, kterým v zimě můžeme běhání doplnit. A navíc se dostaneme na hory, do krásné zasněžené krajiny a na čerstvý vzduch. Jaké to bylo letos? To Ti řekne naše Katka, která vždy na jeden z víkendů jede, aby zjistila, co se dá třeba ještě vylepšit, a snažila se pro vás udělat víkend ještě hezčí a bez jakýchkoliv starostí.
Tento rok jsme poprvé vyzkoušeli Bedřichov, protože je tam každý rok hodně sněhu, je blízko Prahy a chtěli jsme nějakou změnu, abyste si mohly vyzkoušet i jiné trasy než na Božáku. A bylo to skvělé rozhodnutí! Na místě jsme byli s trenéry za chviličku a už jsme se těšili, až přijedete.
Hrabětický penzion měl pro nás skvělé zázemí. Bohaté snídaně, výborné večeře, krásné pokojíky a hlavně? A hlavně saunu, která po celém dni přišla vhod.
První den jsme se rozdělily do tří skupinek podle úrovně, ale i podle toho, s kým kdo chtěl trávit čas, a už se jelo. Čistě holčičí skupinka se vydala rovnou na stadion, kde začala pilovat techniku ve stopě. (Proto jsme také vybírali Bedřichov. Na stadionu je nějaká stopa vždy). Ještě jsme si vyšláply a sjely pár kopečků, abychom uměly i tohle a už šup na krásný výlet na Hřebínek a zpátky. Po cestě jsme se stavily na Nové Louce na oběd, kde jsme potkaly druhou pokročilou skupinku v čele s Michalem, který zvolil trasu přímo z Hrabětic přes přehradu a také to byl moc pěkný výlet. Naopak kolem penzionu zůstala skupinka pod taktovkou Ondry, která pilovala techniku ze všech nejvíc. Ani nedokážu říct, kdo měl ten den nejhezčí, protože každá naše běžkařka, kterou jsem potkala, měla úsměv na rtech a povídala, co zažila.
Každý den jsme měly v penzionu skvělou večeři a po ní následovala přednáška. První den - jak vůbec na běžky, jak se liší styly, co je důležité vědět nebo jaké vybavení si pořídit. Vše nám Michal názorně předvedl, takže nešlo jen tak o nějakou teorii, kterou bychom si neuměly představit. Druhý den jsme měly i názornou ukázku, jak zažehlovat parafin a jak na údržbu běžek. Toho se naopak zhostil Ondra. A Týnka? Ta měla na starost hlavně zábavu. Takže kdo chtěl, mohl se přidat. Upřímně řečeno, společenská místnost byla pořád plna a každá skupinka si večery užívala po svém. Krásné bylo, že jsme se vlastně všechny bavily tak nějak se všema a nebyl problém se kdykoli ke komukoli přidat.
Sečteno podtrženo. Běžkařský víkend měl snad vše! Učení se techniky, výlety po okolí, regeneraci v sauně, výborné jídlo, poučné přednášky, hodně smíchu, málo pádů a hlavně velký progres u všech holek!
Tak teď už jen stačí říct: „Příští rok se těším znova. A co Ty?“
