Příběh Martiny a Jdu běhat se začal psát na jaře 2016, kdy se účastnila akce Jdu běhat poprvé - ukázkového tréninku zdarma. S běžeckým kurzem odstartovala sice až následující jarní sezonu, ale od té doby s námi běhá a nyní už i obě její dcery. Vlastně, jedna ji k běhání přivedla :) Martina, jak sama uvádí, je z generace X a je zářným důkazem toho, že běhání není jen pro mladé studentky. Začti se s námi do předposlední části Martiny běžeckého deníčku. Pokud jsi propásla Martiny začátky, předchozí díly najdeš tady.
Neřeš, prostě běhej!
Můj první kurz v Jdu běhat s názvem „Nauč se uběhnout 5 km“ skončil. Co dál? V běhání určitě pokračovat budu, otázkou nyní je, jak dál.
Překonám pauzu mezi kurzy?
Věděla jsem, že určitě chci v běhání s kurzem Jdu běhat pokračovat. Ale vzhledem k prázdninám jsem taky věděla, že bych měla problém dát 10 lekcí za sebou. Osobně si myslím, že je lepší, pokud člověk chce postupovat krok za krokem, aby chodil na jednotlivé tréninky pravidelně. V Jdu běhat je sice velká výhoda, že když náhodou chybíš, můžeš si trénink nahradit s jakoukoliv jinou skupinou, ale nechtělo se mi vypadnout z tréninku třeba na dva týdny. Takže finální rozhodnutí – o prázdninách budu běhat sama, od září zkusím další kurz v Jdu běhat.
Prázdninové běhání
Je to pro mě až neuvěřitelné, ale přes léto jsem naběhala 150 km a jsem na to pyšná, i když někomu se to třeba zdá směšně málo. Když jsem byla doma, několikrát týdně jsem absolvovala oblíbenou trasu podél Berounky, ale běhala jsem třeba i na dovolené. Běhala jsem podle toho, jak jsem měla čas, takže někdy jsem vyběhla i v šest ráno, někdy třeba až v 7 večer. Zjistila jsem, že po čase už po několika uběhnutých metrech mám zhruba představu, jestli si běh užiju nebo se spíš budu ráda, že jsem ráda… Pokaždé první kilometr řeším, jestli mě někde netlačí boty, že mi padají sluchátka z uší, že mi hudba hraje potichu nebo nahlas, že je mi horko nebo naopak zima apod. Pak to najednou utne a už jen běžím. Postupně jsem začala potkávat pravidelné i nepravidelné běžce. Je to fajn pocit, když si s lidmi, se kterými Tě spojuje jen běh, které vůbec neznáš, třeba jen zamáváš nebo řekneš ahoj. Byly dny, kdy jsem si říkala: „Máš to ještě v tomhle věku zapotřebí?“. Ale pocit, že jsem pro sebe něco udělala, že jsem si vyčistila hlavu, všechny pochybnosti rychle upozadil.
Foto: I posilování rukou je při běhu důležité, aneb co trenéři v Jdu běhat nevymyslí ;)
Nohy jsou potřeba, ale je to hodně o hlavě
V zásadě jsem přišla na to, ale určitě to není nijak objevná myšlenka, že je to vždy tak trochu o hlavě. Musíš ji přinutit myslet pozitivně a vždy si říkat, když se Ti fakt nechce, že Ti pak bude skvěle. Zatím nemám parťáka na pravidelné běhání, problém je u mě časový. Tím myslím, že nemůžu plánovat kdy v kolik vyběhnu. Běhání s Jdu běhat mi vyhovovalo právě i díky pevnému režimu – prostě si dáš termín do kalendáře a počítáš s ním. Jednou týdně je to v pohodě, to se podle mě může podařit každému. Jinak běhám podle toho, jak mi to vyjde, ale tak 2-3 x do týdne prostě vyrazím.
Další aktivity jsou důležité
Také jsem přišla na to, že je dobré dělat i nějaké další sportovní aktivity, někdy se totiž i při nejlepší vůli opravdu vyběhnout nepovede. Já jsem jen přehodila priority, než jsem začala běhat, chodila jsem 2-3x týdně na hodiny H.E.A.T, což mě časově velmi svazovalo a občas stresovalo, když jsem nestíhala. S během je to jiné, vyběhnout můžeš v zásadě kdykoli. Takže teď mám H.E.A.T. jako doplňkový, občas dám nějaké posilování a nebo jen eliptický trenažer. Každý pohyb je dobrý a jde jen o překonání, když se Ti tak nějak zrovna nechce. A taky je dobré občas během týdne dát něco jiného, o to víc se pak člověk na běhání těší.
Nyní je podzim, a já jsem v září opět v Jdu běhat zahájila pravidelné tréninky, jen jsem postoupila na „vyšší level“. Chci se v běhu zase posunout trochu dál a dávat „pětku“ (a možná nejen tu) v pohodě pokaždé, když vyběhnu. Přidáš se?
Martina
Ptáš se, jestli začít s běháním po čtyřicítce nebo padesátce je možné? My říkáme ano, a potvrzují to i mnohé běžkyně z kurzů Jdu běhat, jednou z nich je právě Martina. Sleduj Martiny příběh a přesvědč se i Ty, že věk a aktuálně i nevyzpytatelné podzimní počasí nejsou pro běh limitující.
